Technická příprava lodě

Přestože je 29er one designovou třídou a všechny lodě jsou totožné a opouští loděnici v podstatě připravené k ježdění, existuje mnoho smysluplných vylepšení, které jachting zjednodušují, zrychlují a činí ho bezpečnějším. Některé ze zde popsaných bodů zabraňují možným nepříjemným překvapením, škodám na materiálu a časovým prostojům.

1. Trup a příslušenství

1.1. Jištění kormidla

Tovární jištění kormidla je prováděno tzv. R-klipem. Přičemž čep se často otáčí společně s knihou kormidla, tento klip se dříve či později ohne nebo ulomí, dle okolností. Poté vyskočí kniha kormidla ze spodního kování a už není možné manévrovat - kormidlovat. Většinou se ohne i horní kování, oprava na vodě není zrovna jednoduchá. Proto je nutné klip včas vyměnit za O kroužek s několika závity, který se může pod spodním kováním volně otáčet (obr. 1).

Některé posádky bezprostředně čep otočí tak, že jistící kroužek je nahoře. Pro toto uložení je ale třeba vyfrézovat malou drážku v zrcadlové hraně, jinak se čep nedá zespodu připojit.

1.2. Autopilot

Jednou z mála konstrukčních slabin 29erů je, že na hliníkovém profilu kormidla jsou znatelné drobné kosmetické až aerodynamicky nepřijatelné důlky. K tomu může například dojít např. když list kormidla při obratu nebo při převrácení bouchne do zrcadlové hrany. Mimo jiné profil knihy kormidla neodpovídá přesně profilu listu kormidla. Při hrubém manévrování tím dochází k téměř bodovému soustředění síly do listu kormidla.

Výše zmíněný a často vznikající problém se dá vyřešit tzv. autopilotem. Bohužel funkčnost - a naštěstí i cena - takového autopilota je na skifu přirozeně omezena. Jednoduše stačí napnout kousek gumy mezi střední trubku a kormidelní páku, takže páka působí při problematickém úhlu kormidla jen určitou silou. Kdo by chtěl vyřešit i druhý problém, může odstranit proužky koberce z knihy kormidla a pak pilníkem profil vhodně opracovat.

1.3. Protiskluzová úprava

Nové 29ery jsou sice opatřeny protiskluzovým materiálem na všech smysluplných místech, nicméně byl kvůli dvouosému zakřivení bortu na přední hraně opomenut. Právě tady se však kosatník musí velmi často pohybovat, je třeba tento roh, jak je vidět na obr, 2, polepit vhodným materiálem. (5cm široká 3M - Safety Walk páska)

1.4. Polster ploutvové skříně

U 29erů jsou k úpravě ploutvové skříně povoleny pouze koberec nebo filc, ale ne popruhy nebo neopren, a materiály použité ve výrobě jsou obvykle buď příliš tenké nebo dlouho nevydrží. Je zde třeba trochu častěji vylepšovat. Při lepení nového koberce je třeba dávat pozor, že nesmí být nalepen dál než 40mm od konce ploutvové skříně. Rovněž je výslovně zakázáno tmelení přechodů.

Jako odolný a vhodný se osvědčil tlustý velurový koberec s filcovým podkladem, který se přilepí Sikaflexem 291 nebo ještě lépe 292.

1.5. Těsnost

Všeobecně jsou trupy i starších 29erů tak těsné, že potřebují "dýchací otvor" (vyvrtaný v základně stěžně nad Fallrolle). Jinak by mohlo dojít při velkých teplotních výkyvech k deformaci pláště. Proto se tento otvor nesmí nikdy zavírat.

Pokud by se nicméně dostala voda do trupu, je třeba zkontrolovat okolí špuntu na zrcadle ( u mladších lodí také vpředu pod tunelem, košem genakru) a příležitostně všechny šrouby. Nejlepší je případné uvolněné šrouby upevnit trochou Sikaflexu. Hlavně u nových lodí se mohou šrouby v hned prvních týdnech trochu uvolnit.

2. Takeláž

2.1. Napětí

Přestože u 29erů neumožňuje hrubý trim příliš svobody, je přesné napětí takeláže při plachtění velmi důležité. Pro co nejvyšší možnou rychlost, ale také pro ochranu před poškozením materiálu, by mělo být napětí na předním vantu vždy mezi 21 a 25. Pouze při tomto napětí se přední vant prověsí pod genakrem pouze výjimečně. Aby se koncovka předního vantu v takových podmínkách nechtěně nevyhákla, je třeba mezi bočními vanty přes přední stěh napnout krátkou gumičku. Tato gumička také eliminuje zaseknutí genakru pod stěhy. Z rychlostních důvodů se při menším větru používá o něco menší napětí než při silnějším větru.

2.2. Ostré hrany

Aby nedošlo k poškození plachet (především genakru) o ostré hrany, je nejvyšší nutností zalepit všechna ostrá místa a také je pravidelně kontrolovat. Mezi jinými sem patří:

• Konce sálingů

• Uchycení trapézu

• Genakrové kladky

• Bezpečnostní kroužek (závlačka) na vrcholové kladce výtahu

Samozřejmě existují další místa, např. závlačky u čepů nebo žebříčky bočních vantů, která je třeba olepit páskou. Čepy na kování na přídi je třeba zasunout tak, aby jistící závlačky byly na protější straně genakru (takže na pravoboku). Bezproblémový přístup k žebříčkům vantů a současně za dobré ochrany umožňují krátké kousky duše z horského kola, které jsou přetažené přes žebříčky. Duši z kola můžeme použít také na konce sálingů.

2.3. Trapez (hrazdy) - Guma

Aby se při vlnách a větru trapéz (hrazdy) neustále nepřevracel přes vanty, je možné mezi vanty natáhnout 1,3m dlouhou gumu. Když je málo větru, může guma kosatníkovi při přecházení před stěžněm překážet, stačí gumu jednoduše o kousek vysunout výš.

3. Genakr

3.1. Čeleň (peň) genakru a vnitřní vytahovací provaz

Předpokladem pro solidní rychlost s vytaženým genakrem je správné nastavení čeleně genakru. Čeleň musí na vodě vyjíždět vždy tak, že genakr je vytažen vnitřním provazem až na úplný konec čeleně. Přičemž by konec čeleně měl dojet minimálně tak daleko k vodící kladce, jak je znázorněno na obr. 3. Při tomto nastavení musí napnutý vnitřní provaz držet genakr přímo u přidělané kladky. Pokud čeleň zcela nevyjíždí, je třeba zkontrolovat zda se buď nezachytil v kování na přídi lodě nebo není vzadu příliš pevně přitažený. V tomto případě může být kování na přídi zvednuto vložením podložky (max. 1 mm). Také je třeba dávat pozor, aby provázky, kterými je genakrový rukáv připevněn ke kování na přídi, nemohly uvíznout mezi čeleněm a kováním.

Aby se délka vnitřního provázku nemusela pořád nově nastavovat, doporučuje se udělat značku uzlíkem se zarážející (stop) kuličkou.

Kdo svou loď dobře ovládá, může pro těsné manévry na startu nebo při křižování vnitřní provázek zkrátit minimálně o 30 cm, přičemž vloží přídavnou zarážecí kuličku do čeleně. Pokud je tato kulička umístěna tak, že z čeleně může být vytaženo pouze cca 80 cm vnitřního provázku, tak se při vlnách úplně vtáhne, místo aby vyčníval před příď.

3.2. Výtah

K předcházení iritujícímu nepořádku v lodi, používají všechny týmy systém úklidu výtahů v lodi. Můžeme například přidělat kladku na zadním konci středové trubky. Touto kladkou je vedena 3-4mm gumička s další kladkou na konci, přes kterou běží výtah genakru. Druhý konec se upevní např. na kování záseku otěží kosatky (viz obr. 5). Při správně nastavených délkách neleží poutko výtahu nikdy volně v lodi a uklízeč genakru nedělá ani při malém větru žádné faldy na genakru na rozdíl od absence tohoto opatření.

Aby se hlava genakru mohla při halze volně přetáčet, doporučuje se stop-kulička na výtahu. Na stěžni musí být pouzdro výtahové kladky bezpodmínečně napevno sešroubováno a zajištěno. Jinak by se mohla kladka utrhnout, přičemž výtah rozřízne stěžeň. Pouzdro kladky se nesmí kývat, jinak vypáčí nýt očka ze stěžně.

Proti nechtěnému zaseknutí výtahu pomáhá gumička s kouskem hadičky, která je napnutá za currysvorkou (zásekem) mezi kosatkovým kombajnem, a trubkou na pravoboku, aby držela výtah ze záseku. Hadička slouží jako ochrana proti předčasnému prošoupání gumičky.

3.3. Stahovač genakru

Vzhledem k tomu, že návětrnou bójku točíme obvykle levobokem, je genakr umístěn vlevo. Toto funguje nejlépe ze závětrné strany, proto je genakr tak nasazen, aby byla kosatka na návětrné straně vtahována do vaku. Aby nebyl stahovač genakru zbytečně dlouhý, směřujte ho na levobok pod dolním lemem k první Patch záplatě. Tak sice musí na pravoboku vést přes přední stěh,ale zato už nejde skrz pod dolním lemem.

Aby se usnadnilo stahování genakru, je možné udělat uzel se stop-kuličkou cca 15-20 cm od konce stahovače genakru. Tak se obě Patches záplaty nevtahují současně do tunelu, což stahování výrazně ulehčí. Bez stop-kuličky se může stát, že uzel upevňovacím očkem-poutkem proklouzne.

3.4. Plachtová otěž

Aby nepoužívaná otěž při křižování pořád nepadala do vody, osvědčily se háčky z protiskluzové pásky (obr.6). Mohou být sice umístěny nahoře na okraji lodě, ale zde neustále dřou kosatku a persenik je stlačuje a oplošťuje. Na levoboku většinou stačí jeden takový háček, zatímco na pravoboku se doporučují dva, aby zde otěž volně ležela v celé délce mezi předním vantem a kladkou otěže.

Užitečné je také použít "otáčivý" systém kladek. V tomto případě nejsou konce otěží svázané u genakru, nýbrž jsou spojené kouskem Spectra našitým ve středu otěže. Konce jsou vzadu v lodi svázané dohromady mezi kladkami genakru.

Tento systém sebou přináší více výhod. Takto se otěž při halze tak snadno nezachytí za přední vant a při slabém větru ovlivňuje váha uzlu na otěži daleko méně trim genakru. Mimoto slouží spojovací uzel jako zarážka, když je otěž použita z ploutve k narovnání převržené lodě. Jako výhodné vybavení kladek genakru, např. pro rychlé halzování, se jako ochrana rozšířily půlené tenisáky s malou dírkou pro zavěšení. Jako alternativa fungují také vhodné spirálové pružiny k narovnání kladek v kombinaci s proužky pásky k žebříčkům bočních vantů, které udržují kladky v pozici.

4. Hlavní plachta

4.1. Napínač dolního lemu

Aby volný konec napínače dolního lemu neplandal z ráhna a nechtěně nevyjel ze svorky, můžeme ho pomocí cca 60cm dlouhé a 3mm tlusté gumy ukotvit ve směru pohyblivého spojení mezi stěžněm a ráhnem.

Otevřený háček v zadním rohu plachty by měl být, stejně jako oba háčky napínače předního lemu, jištěný páskou. Jinak se může vyháknout.

4.2. Kiking

U nových lodí je jezdec kikingu (stahovač ráhna) na ráhnu zajištěn pouze gumovým řemínkem. Je-li řemínek příliš volný, může kiking z ráhna vyskočit a poškodit velkou plachtu. Toto se může stát náhle, např. když se kiking musí po převrácení lodě při narovnávání úplně otevřít. Pokud je gumička příliš těsná, funguje systém příliš tuze. Na druhé straně: k volné gumičce mohou být paralelně připojena přídatná poutka z tenkých provázků, která neomezují pohyb, ale zabraňují vyklouznutí.

Při sestavování kikingu je potřeba myslet na to, že volně pohyblivá kladka visí při staženém kikingu skoro přímo pod ráhnem. Jinak chybí v silném větru rozhodující kousek pro úpravu k odpadnutí a nastavení hlavní plachty.

Aby bylo dobré nastavení kikingu možné rychle zopakovat, je užitečné si vytvořit pro danou pozici značku. Protože plachta často jezdec překrývá, pomáhá tenký provázek, který probíhá od volné kladky pod ráhnem skrz kladku v ráhnu směrem ke konci ráhna. Přitáhne-li se zadní konec tenkou gumičkou, která je např. navázaná ve výši kladky, můžeme velmi přesně odečíst nastavení a okopírovat ho.

4.3. Vedení otěží

Vzhledem k tomu, že hlavní otěž je vedena podél ráhna, se kormidelník při manévrování může o otěž snadno zachytit. Zde pomohou jedno nebo dvě poutka z pásky, mylarové folie, nebo plachtoviny, které sníží prověšení otěže.

Aby nedošlo k poškození stěžně při jeho zalomení vzad při zapáčení ráhna o vant, musí být velká otěž zajištěna stop-uzlíkem. Ten ohraničuje krajní pozici ráhna cca 5cm před dosažením závětrného vantu.

4.4. Trojúhelník

Bezpodmínečným předpokladem pro správné nastavení hlavní plachty při křižování je optimální trojúhelník hlavní otěže. Nejlepší je vytvořit si nastavitelný trojúhelník ze dvou 1,2 m dlouhých provazů ze 3 mm Spectra (např. DynaOne od fy Gleistein) s očky nebo háky na koncích. Průsečík správného trojúhelníku leží asi ve výši 82 cm nad dnem kokpitu a přesně ve středu lodě. Umístění ve středu nejjednodušeji zkontrolujeme tak, že táhneme kladku dopředu na střední trubku. Zatímco horní konce jsou pevně spojeny s kladkou (obr. 9), dolní konce jsou spojeny tzv. Easy-Splicem s očky (poutky) na lodi. Takový trojúhelník může být jednoduše v klidovém stavu nastaven na délku přizpůsobenou větru a trimu.

Aby se trojúhelník před startem nebo při převrácení tak snadno pinou a otěží nerozšteloval, doporučuje se připevnění přídatné 3 mm gumičky. Ta by měla být natažená příčně mezi upevňující očka konců trapézové gumy zevně pod okrajem lodě nad zádí a ve středu spojená s kladkou velké otěže. Napětí je nastaveno tak, že bez vychýlení otěží není úplně uvolněná.

5. Kosatka

5.1 Překlad otěže

Sériově je otěž kosatky na levoboku protažena dvakrát a na pravoboku jednou. Výsledkem je sice příjemně krátká otěž, ale také asymetrické nastavení. Tudíž je kosatka na pravoboku skoro o 2 cm blíž než na levoboku. Aby se "samopřebíhací" kosatka dala opravdu využít, aniž by se musela po každém obratu přenastavovat, je nutné symetrizovat vedení otěže. Takže kladka namontovaná na rukávu může být odstraněna a nahrazena volně pojízdnou kladkou s úchytem.

5.2 Úprava délky otěže

Pokud se při cvaknutí plachta omotá kolem předního vantu, polámou se často spiry v kosatce. Aby se plachta nemohla tak snadno přetočit přes přední vant, musí být maximální délka otěže omezena. Dobrou mírou je maximální vzdálenost rohu kosatky od jezdce otěže 80 cm. Při větší délce je také úhel tahu obou částí u genakrového rukávu velmi nevýhodný, takže při silném větru se dá kosatka nastavit jen stěží.

7. Přeměření

Každá loď musí být nejpozději proměřena nejpozději během účasti na větších závodech, zda odpovídá pravidlům. Vzhledem k odchylkám jednotlivých částí takeláže se i nová loď může vyskytnout mimo velmi úzké hranice předpisů. Častým problémem je délka předního vantu, která může být 447-460 mm nad spodní hranu stěžně, nebo délka trapézových lanek, která musí být minimálně 3,5 m.

I když budou zde uvedená rozšíření a modifikace na různých mezinárodních regatách akceptována, nemůže to být garantováno i v budoucnosti. Pokud nebudou výslovně v předpisech povolena, jsou přísně vzato zakázána.

Pro iRegata.cz B. Fiedhoff (přeložila a upravila Andrea Cintlová)